Debata o daních patří k nejemocionálnějším společenským tématům.
Téměř každý má pocit, že „někde jinde“ je to lepší – spravedlivější, levnější, efektivnější. Jen málokdy ale tato přesvědčení stojí na systematickém srovnání.
U daní přitom platí více než kde jinde, že jedno číslo vytržené z kontextu neříká téměř nic. Výše daně z příjmu sama o sobě nevypovídá o skutečné zátěži jednotlivce, stejně jako nízká sazba automaticky neznamená vyšší životní komfort.
Cílem tohoto článku je nabídnout věcný a mezinárodní pohled na zdanění fyzických osob s vyššími příjmy a majetkem – tedy manažerů, podnikatelů a rentiérů – a zasadit do tohoto rámce Česká republika.
Zdanění jednotlivce se skládá z několika vrstev:
Z hlediska reálného dopadu je proto důležitější než samotná sazba daně z příjmu tzv. daňový klín – tedy rozdíl mezi tím, kolik práce stojí zaměstnavatele, a tím, kolik peněz zaměstnanec skutečně obdrží.
Právě zde často vzniká rozpor mezi „papírově nízkou daní“ a subjektivním pocitem vysokého zatížení.
V České republice je daň z příjmu fyzických osob nastavena relativně nízko:
V evropském kontextu se jedná o podprůměrné hodnoty. Průměr maximálních sazeb v Evropské unii se dlouhodobě pohybuje kolem 40–43 %.
Celkové daňové zatížení české ekonomiky (daně jako podíl na HDP) činí přibližně 34 %, což je lehce pod průměrem OECD a výrazně pod průměrem EU, který přesahuje 40 %.
Pocit vysokého zatížení však v Česku nevzniká primárně z daně z příjmu, ale z kombinace:
Z mezinárodního pohledu tak Česká republika nepatří mezi země, které by jednotlivce s vyššími příjmy zatěžovaly extrémně, ale struktura systému způsobuje, že je zátěž vnímána velmi intenzivně.
Spojené státy americké představují zcela odlišný model.
Federální daň z příjmu fyzických osob je progresivní a pohybuje se v pásmech přibližně od 10 % do 37 %. K tomu se však přidávají státní daně, které se výrazně liší podle místa rezidence:
Celkové daňové zatížení USA činí přibližně 27 % HDP, což je výrazně pod průměrem OECD.
Nižší daně jsou však vykoupeny jiným nastavením systému:
Pro jednotlivce s vysokými příjmy mohou USA znamenat velmi efektivní daňové prostředí – pokud jsou připraveni nést vyšší individuální odpovědnost za své zajištění.
Na opačném konci spektra stojí severské země, například Dánsko.
Zde se maximální sazby daně z příjmu pohybují kolem 55–56 %, tedy více než dvojnásobek české úrovně. Celkové daňové zatížení ekonomiky často přesahuje 45 % HDP.
Na oplátku však stát poskytuje:
Zdanění je zde chápáno jako forma kolektivního pojištění. Model funguje tam, kde je vysoká důvěra ve stát a jeho efektivitu.
Podobně je tomu ve státech jako Francie, kde se maximální sazby daně z příjmu rovněž pohybují nad 50 % a významnou roli hraje i zdanění majetku.
Tyto systémy jsou výrazně přerozdělovací:
Pro část podnikatelů a investorů to vytváří motivaci k daňové migraci, což je dlouhodobé téma evropské daňové politiky.
Často zmiňovaným protipólem jsou státy, které daň z příjmu fyzických osob vůbec neuplatňují, například Spojené arabské emiráty.
Tyto země financují stát jinak:
Model funguje díky specifickým podmínkám – nízkému počtu občanů, vysokým přírodním rentám a geopolitickému postavení. Zároveň se i zde začínají objevovat změny: například Omán plánuje zavedení mírné daně z příjmu od roku 2028.
Ani zde tedy neplatí, že by občan „neplatil nic“. Platí jen jiným způsobem.
Z globálního srovnání vyplývá několik závěrů:
Daně nelze hodnotit izolovaně ani ideologicky. Je třeba je číst jako součást širšího společenského a ekonomického kontraktu.
Česká republika v tomto kontextu nepůsobí jako extrém – ani pozitivní, ani negativní. Spíše jako země, kde je prostor pro lepší pochopení systému a jeho strategické využití.
A právě zde začíná skutečná práce s majetkem. Ne v útěku před daněmi, ale v jejich pochopení a zasazení do dlouhodobé strategie.
V praxi se ukazuje, že největší rozdíl nevzniká mezi zeměmi, ale mezi lidmi, kteří mají jasnou strukturu majetku, a těmi, kteří ji nemají.
Daně jsou jen jednou z proměnných – důležitější je, jak spolu dávají smysl příjmy, investice, majetek a dlouhodobé cíle.
Právě tady začíná práce wealth managementu. Nikoli v hledání „nejnižší daně“, ale ve vytvoření systému, který funguje dlouhodobě a obstojí i při změnách pravidel.
Pokud vás při čtení napadlo, jak by podobné srovnání dopadlo právě u vás, je to dobrý signál. Kontaktujte nás a projdeme vše potřebné společně, aby Vám majetek přinášel klid a ne trápení.
Zdroje:
https://www.oecd.org/tax/tax-policy/taxing-wages/
https://taxfoundation.org/data/all/eu/top-personal-income-tax-rates-europe/
https://www.oecd.org/tax/revenue-statistics/
Eurostat – Government revenue and expenditure, PwC Worldwide Tax Summaries, AP News – Oman personal income tax announcement
Stejný příjem. Stejné firemní náklady. A přesto rozdíl téměř 2 miliony v budoucí rentě.Rovná startovní čára neznamená stejný cíl. U cest k finanční nezávislosti to platí dvojnásob. Nedávno nás oslovil manažer s majetkem vyšších desítek milionů. Člověk, který už má svou rentu pevně postavenou a sám přiznal, že by teoreticky nemusel řešit žádné další „drobnosti“. […]
Slabý či silný dolar pro nás v Česku není jen abstraktní ekonomická zpráva z titulku zahraničních médií. Každý jeho pohyb se totiž okamžitě odráží v hodnotě našich investic v zahraničí – a to někdy víc, než samotný výkon trhů. Zatímco američtí investoři řeší jen vývoj akcií nebo dluhopisů, čeští investoři hrají ještě druhou hru: hru […]
„Úspěšné investování nevyžaduje nadlidský intelekt, ale klidný temperament.“— Warren Buffett Když peníze nepřinášejí klid, ale otázky Představte si, že jste právě prodali firmu. Nebo vám z dědictví zůstalo několik desítek milionů korun. Možná jste prodali nemovitost, která výrazně narostla na hodnotě. Na účtu se najednou objeví vyšší jednotky, desítky i stovky milionů – a místo […]
