Daně: Platíme v Česku moc? Nebo jen nevíme, s čím srovnávat?

Debata o daních patří k nejemocionálnějším společenským tématům.
Téměř každý má pocit, že „někde jinde“ je to lepší – spravedlivější, levnější, efektivnější. Jen málokdy ale tato přesvědčení stojí na systematickém srovnání.

U daní přitom platí více než kde jinde, že jedno číslo vytržené z kontextu neříká téměř nic. Výše daně z příjmu sama o sobě nevypovídá o skutečné zátěži jednotlivce, stejně jako nízká sazba automaticky neznamená vyšší životní komfort.

Cílem tohoto článku je nabídnout věcný a mezinárodní pohled na zdanění fyzických osob s vyššími příjmy a majetkem – tedy manažerů, podnikatelů a rentiérů – a zasadit do tohoto rámce Česká republika.

Daň není jedno číslo, ale systém

Zdanění jednotlivce se skládá z několika vrstev:

• daň z příjmu fyzických osob,
• povinné odvody na sociální a zdravotní pojištění,
• nepřímé daně (zejména DPH a spotřební daně),
• zdanění majetku, kapitálových výnosů a dědictví,
• a v neposlední řadě protihodnota ve formě veřejných služeb.

Z hlediska reálného dopadu je proto důležitější než samotná sazba daně z příjmu tzv. daňový klín – tedy rozdíl mezi tím, kolik práce stojí zaměstnavatele, a tím, kolik peněz zaměstnanec skutečně obdrží.

Právě zde často vzniká rozpor mezi „papírově nízkou daní“ a subjektivním pocitem vysokého zatížení.

Česká republika: nízké sazby, jiný typ zátěže

V České republice je daň z příjmu fyzických osob nastavena relativně nízko:

• základní sazba 15 %,
• zvýšená sazba 23 % u nadprůměrných příjmů.

V evropském kontextu se jedná o podprůměrné hodnoty. Průměr maximálních sazeb v Evropské unii se dlouhodobě pohybuje kolem 40–43 %.

Celkové daňové zatížení české ekonomiky (daně jako podíl na HDP) činí přibližně 34 %, což je lehce pod průměrem OECD a výrazně pod průměrem EU, který přesahuje 40 %.

Pocit vysokého zatížení však v Česku nevzniká primárně z daně z příjmu, ale z kombinace:

• relativně vysokého daňového klínu u zaměstnanců,
• výrazného zdanění práce prostřednictvím odvodů,
• nízkého zdanění majetku, které přesouvá zátěž jinam.

Z mezinárodního pohledu tak Česká republika nepatří mezi země, které by jednotlivce s vyššími příjmy zatěžovaly extrémně, ale struktura systému způsobuje, že je zátěž vnímána velmi intenzivně.

Spojené státy americké: nízké daně, vysoká variabilita

Spojené státy americké představují zcela odlišný model.

Federální daň z příjmu fyzických osob je progresivní a pohybuje se v pásmech přibližně od 10 % do 37 %. K tomu se však přidávají státní daně, které se výrazně liší podle místa rezidence:

• některé státy (např. Florida, Texas) nemají státní daň z příjmu vůbec,
• jiné (např. Kalifornie) dosahují až zhruba 13 %.

Celkové daňové zatížení USA činí přibližně 27 % HDP, což je výrazně pod průměrem OECD.

Nižší daně jsou však vykoupeny jiným nastavením systému:

• zdravotní péče je převážně soukromá,
• vysokoškolské vzdělání je nákladné,
• sociální síť je slabší než v Evropě.

Pro jednotlivce s vysokými příjmy mohou USA znamenat velmi efektivní daňové prostředí – pokud jsou připraveni nést vyšší individuální odpovědnost za své zajištění.

Skandinávie: vysoké daně, vysoká protihodnota

Na opačném konci spektra stojí severské země, například Dánsko.

Zde se maximální sazby daně z příjmu pohybují kolem 55–56 %, tedy více než dvojnásobek české úrovně. Celkové daňové zatížení ekonomiky často přesahuje 45 % HDP.

Na oplátku však stát poskytuje:

• plně hrazené zdravotnictví,
• bezplatné vzdělání včetně univerzit,
• štědré sociální zabezpečení,
• velmi kvalitní infrastrukturu a vysokou míru bezpečnosti.

Zdanění je zde chápáno jako forma kolektivního pojištění. Model funguje tam, kde je vysoká důvěra ve stát a jeho efektivitu.

Francie a západní Evropa: silné přerozdělování

Podobně je tomu ve státech jako Francie, kde se maximální sazby daně z příjmu rovněž pohybují nad 50 % a významnou roli hraje i zdanění majetku.

Tyto systémy jsou výrazně přerozdělovací:

• snižují příjmové nerovnosti,
• poskytují vysoký sociální standard,
• ale současně kladou vyšší daňovou zátěž na úspěšné jednotlivce.

Pro část podnikatelů a investorů to vytváří motivaci k daňové migraci, což je dlouhodobé téma evropské daňové politiky.

Země bez daně z příjmu: realita bez iluzí

Často zmiňovaným protipólem jsou státy, které daň z příjmu fyzických osob vůbec neuplatňují, například Spojené arabské emiráty.

Tyto země financují stát jinak:

• výnosy z ropy a plynu,
• státními podniky,
• poplatky, DPH a spotřebními daněmi.

Model funguje díky specifickým podmínkám – nízkému počtu občanů, vysokým přírodním rentám a geopolitickému postavení. Zároveň se i zde začínají objevovat změny: například Omán plánuje zavedení mírné daně z příjmu od roku 2028.

Ani zde tedy neplatí, že by občan „neplatil nic“. Platí jen jiným způsobem.

Co z toho plyne pro jednotlivce s vyššími příjmy

Z globálního srovnání vyplývá několik závěrů:

1. Neexistuje ideální daňový systém – pouze různé kombinace výhod a nákladů.
2. Nízká daň z příjmu často znamená vyšší individuální odpovědnost.
3. Vysoké daně dávají smysl tam, kde stát skutečně funguje.
4. Skutečná zátěž není sazba, ale celkový daňový klín a struktura příjmů.
5. Pro bonitní klientelu je klíčová struktura majetku a cashflow, nikoli jen místo zdanění.

Závěr

Daně nelze hodnotit izolovaně ani ideologicky.  Je třeba je číst jako součást širšího společenského a ekonomického kontraktu.

Česká republika v tomto kontextu nepůsobí jako extrém – ani pozitivní, ani negativní. Spíše jako země, kde je prostor pro lepší pochopení systému a jeho strategické využití.

A právě zde začíná skutečná práce s majetkem. Ne v útěku před daněmi, ale v jejich pochopení a zasazení do dlouhodobé strategie.

V praxi se ukazuje, že největší rozdíl nevzniká mezi zeměmi, ale mezi lidmi, kteří mají jasnou strukturu majetku, a těmi, kteří ji nemají.
Daně jsou jen jednou z proměnných – důležitější je, jak spolu dávají smysl příjmy, investice, majetek a dlouhodobé cíle.

Právě tady začíná práce wealth managementu. Nikoli v hledání „nejnižší daně“, ale ve vytvoření systému, který funguje dlouhodobě a obstojí i při změnách pravidel.

Pokud vás při čtení napadlo, jak by podobné srovnání dopadlo právě u vás, je to dobrý signál. Kontaktujte nás a projdeme vše potřebné společně, aby Vám majetek přinášel klid a ne trápení.

Zdroje:

https://www.oecd.org/tax/tax-policy/taxing-wages/

https://taxfoundation.org/data/all/eu/top-personal-income-tax-rates-europe/

https://www.oecd.org/tax/revenue-statistics/

Eurostat – Government revenue and expenditure, PwC Worldwide Tax Summaries, AP News – Oman personal income tax announcement