Kdo se s námi někdy potkal, určitě už slyšel o investiční strategii Nobelovy nadace. V dnešním článku připomeneme její příběh, a to z několika důvodů:
Nikdo učený z nebe nespadl a investiční strategie Nobelovy nadace musela doznat velkých změn, jinak bychom už o ní slýchali jen z učebnic dějepisu. A celý ten příběh ukazuje, jak se stát rentiérem, pokud zvolíme vhodnou investiční strategii.
Nobelova nadace vznikla v r. 1901 z poslední vůle (ze dne 27. listopadu 1895) Alfreda Nobela. V závěti bylo řečeno, že prostředky fondu mají být investovány do „bezpečných cenných papírů“, což tehdy bylo interpretováno jako dluhopisy kryté zlatem nebo půjčky zajištěné takovými cennými papíry nebo nemovitostmi. Nobelova cena měla být vyplácena jen a pouze z výnosů, které budou rozdělovány těm, kdo se během předchozího roku zasloužili o největší prospěch pro lidstvo. Mělo jít o částky, jejichž reálná kupní síla by se v průběhu času neměnila. V roce 1900, kdy nadace zahájila činnost, měla celkový majetek ve výši 31 mil. švédských korun, což odpovídá zhruba 1,5 mld. dnešních švédských korun. Záměr každoročně vyplácet částky stejné reálné výše však nemohl být dlouhodobě plněn. Zatímco v roce 1901 činila hodnota Nobelovy ceny 150 800 švédských korun, v roce 1923 to bylo pouze 115 000 korun. Uvážíme-li inflaci, byla reálná vyplácená částka ještě menší.
Hodnota fondu i udělovaných cen setrvale klesala – nejrychleji v období první a druhé světové války, takže třeba cena pro Alberta Einsteina v roce 1921 byla třetinová ve srovnání s první cenou pro Wilhelma Conrada Röntgena v roce 1901. (I Česko, resp. Československo má své slavné držitele Nobelovy ceny: za chemii ji roku 1959 obdržel Jaroslav Heyrovský a za literaturu v roce 1986 Jaroslav Seifert.)
V roce 1946 přišlo první zásadní opatření. Nobelova nadace byla osvobozena od daní. Avšak pokles reálných hodnot vyplácených Nobelových cen nekompromisně pokračoval. V roce 1950 už byla hodnota majetku Nobelovy nadace zhruba na 1/3 a bylo potřeba rychle jednat!
Právě ta tzv. bezpečná aktiva se ukázala na dlouhém časovém horizontu jako nesmírně nebezpečná a vedoucí k jistému úpadku. Investice byly málo výnosné (v reálném vyjádření dokonce ztrátové). Hodnota majetku sice příliš nekolísala, ale vlivem inflace šla pěkně „bezpečně k šípku“. Obrat trendu nastal teprve v roce 1953. Tehdy na žádost správní rady nadace, změnila švédská vláda pravidla omezující investování do různých druhů cenných papírů. Správci portfolia měli tedy volné ruce, aby mohli investovat do akcií. Klesající trend se podařilo zvrátit, stabilizovat a držet krok s rostoucí inflací. Během osmdesátých let pak vyskočila hodnota Nobelovy ceny z třetiny zpět k původní hodnotě. V roce 2022 se základní jmění Nobelovy nadace od doby jejího založení v reálném vyjádření více než ztrojnásobilo. Změna strategie se plně osvědčila.
Nobelova nadace každoročně vyplácí štědrou „rentu” v podobě ceny světovým laureátům. Celkové výdaje nadace se drží v hodnotě zhruba 3,5 % celkové hodnoty majetku nadace. Nejde o číslo náhodné. Studie ukazují, že při výběru 3-4 % při zohlednění dalších aspektů jako je vývoj trhu a inflace, je velmi pravděpodobné, že majetek nebude nikdy vyčerpán a jeho hodnota bude v reálných cenách stále zhruba stejná.
To lze vidět na detailnějším grafu, kde je vývoj majetku i samotné Nobelovy ceny ukázán od roku 1975, kdy lze již plně pozorovat upravenou investiční strategii.
Graf je v cenách přepočtených k roku 2022, aby nám jej nezkreslovala inflace. Všimněte si dvou aspektů:
Je zřejmé, že jde o portfolio orientované na dlouhodobé zhodnocení kapitálu, jehož vlastník si může dovolit i poměrně velké výkyvy v jeho tržní hodnotě. Z hlediska dlouhodobého investora jsou tedy akcie velmi málo rizikové investice.
Případ Nobelovy nadace však názorně ilustruje, jak relativní mohou být představy o bezpečnosti a rizikovosti investic. Akcie představují pro Nobelovu nadaci velmi bezpečnou investici, protože její fungování není nijak ovlivňováno výkyvy akciového trhu. Pravidelné výplaty Nobelových cen lze totiž bez sebemenších potíží pokrýt z příjmů z pevně úročených cenných papírů. To je také hlavní důvod, proč se v portfoliu Nobelovy nadace objevují dluhopisy. Jejich úkolem je finančně zabezpečit běžné fungování nadace.
Pokud jde o nemovitosti, které se v majetku Nobelovy nadace vyskytují, jejich význam je spíše okrajový. Vzhledem k tomu, že vývoj cen nemovitostí má tendenci připomínat vývoj kursů akcií.
Uvedené rozložení není neměnné a v průběhu let se o jednotky procent mění. Proporce však zůstávají stejně jako nadpoloviční zastoupení akciové složky.
Naopak v investičním portfoliu Nobelovy nadace nehledejte aktiva typu starožitnosti a umělecké předměty. Tyto investice patří mezi nejrizikovější a nejméně likvidní. Ačkoli malý objem těchto investic by portfoliu nemusel uškodit, náklady a komplikace s nimi spojené by nestály za případný přínos.
Je vidět, že portfolio je dobře diverzifikováno z hlediska tříd aktiv. Velmi zdravá je i diverzifikace regionální. Tímto zdravým rozložením myslíme především fakt, že zastoupení místní (Švédské) je naprosto minimální.
Ne, opravdu nemusíte kontaktovat investiční manažery Nobelovy nadace. Investiční principy jsou veřejně známé. Každý si může své „Nobelovo portfolio“ postavit sám, nebo si jej může nechat sestavit upravené na své individuální potřeby právě u nás.
Výsledky investiční strategie našich klientů, která je inspirovaná právě Nobelovou nadací, nikterak za originálem nezaostávají. Co myslíte?
Nepřemýšlejte už jak se stát rentiérem a začněte na tom pracovat! Pokud už rentiérem jste, zkontrolujte si svou investiční strategii, zda vás zbytečně nepřipravuje o majetek svou nebezpečnou opatrností, nebo naopak, zda neriskujete s dynamickými nástroji víc než musíte.
